Alois Rašín a vzdělání

Nově otevřená doplňková expozice Pracovna Aloise Rašína přináší pohled nejen na významné okamžiky v životě Aloise Rašína, ale ukazuje i jeho názory. Pramenem pro film Jiřího Stracha byly vzpomínky jemu blízkých osobností a osobní korespondence. Právě v té lze nalézt i ve filmu citovanou větu "malý národ může jen tenkráte držeti krok s velkými národy, když každý bude čtyřikrát tak pilný, vzdělaný, svědomitý, … bude-li každý sám k sobě přísný … stále povinnosti plnící" v krátkosti shrnující postoj Aloise Rašína nejen k práci, ale i vzdělání.

Korespondence z doby jeho věznění za I. světové války s manželkou Karlou a dětmi, Ludmilou, Ladislavem a Miroslavem, nezřídka zmiňuje vzdělávací úspěchy a hlavně, neúspěchy potomků, za nimiž většinou hledal lenost, přílišnou zábavu a nedostatek pozitivně motivované ambice. Ačkoliv občas zdůrazňoval význam vzdělání pro budoucí osobní život, nejčastěji na děti apeloval příslušností k národu a potřebě pracovat v jeho prospěch. Od svých dětí při tom žádal ctižádost, tedy být první ve třídě ve studiu, sílu vůle, schopnost ovládat své "vášně a libůstky" a plnit si své povinnosti, tedy studium a pomoc v domácnosti.

Jednou z častých výtek vůči Ladislavovi byla jeho snaha některé předměty opomíjet, zejména pak latinu. Kromě toho, že mu její důležitost vštěpoval s ohledem na případnou další, pravděpodobně právnickou, kariéru, bylo pro Rašína důležité, aby pochopil, že i jemu nepříjemné předměty jsou součástí vzdělávacího procesu, v podstatě zkouškou vůle. Vícekrát proto kriticky zmínil osoby, "motýly" nebo také "schöngeisty", kteří pro nedostatek vůle a disciplíny nejsou schopni nic dokončit. S tím souvisela i Rašínova výtka jednostrannému a úzce zaměřenému vzdělání, když napsal, že "bude-li jednostranně pěstovat jen jeden obor, bude z něho tupý, neživotný "odborník", které znám dobře jako jurista, jako lidi, kteří myslí, že vrcholem dokonalosti jest neznati nic jiného než paragrafy".

Také z dalších jeho řádek lze vyčíst jeho požadavek na všeobecné vzdělání. Dle jeho názoru měl syn Ladislav po studiu gymnázia vidět "rozdíl mezi životní logikou lidí s humanistickým vzděláním a matematickou přímočarostí logiky reálně (tj. na reálkách) vzdělaných". Proto také svým dětem doporučoval čtení širšího spektra literatury než českých a světových literárních klasiků, mimo jiné i příruček chemie pro domácnost, nebo časté opakování matematiky, aby "mozek nepracoval jednostranně". Není bez zajímavosti, že ne za každé situace odmítal i tehdy zejména mezi mládeží populární biograf. I když byl proti jeho nadužívání, vnímal přínos filmu pro vzdělání např. pro přírodopis. Obdobně také divadlo pro něj mělo výrazně vzdělávací rozměr.

Po celý život Alois Rašín při samostudiu užíval některých postupů, které se pak pokoušel vštěpovat i svým dětem. Doporučoval jim ke čtení klasickou i světovou (ruské, francouzské, německé a anglické) literaturu s tím, že je směřoval k výběru buď dle vývoje jednotlivých proudů, nebo tematicky. Samotnému čtení však mělo předcházet studium autora a v případě historických či zeměpisně orientovaných děl i příslušného tématu. Doporučoval si vždy při četbě pořizovat poznámky a sepisovat postřehy a názory, tedy v podstatě vedení si dnes standardního čtenářského deníku.

V případě francouzské a německé literatury pak zdůrazňoval potřebu jejich čtení v originále a případně tvorbu jejich písemných překladů, třeba i za úplatu, pokud to nebylo na škodu škole. Právě cizí jazyky, vedle již zmíněné latiny, měly pro Rašína zásadní význam a poměrně často vyzýval v dopisech k jejich učení a opakování. Jeho děti proto měly k dispozici domácí učitelky "slečny", nezřídka i rodilé mluvčí, jež je zdokonalovaly v příslušné konverzaci. V případě němčiny, jakožto jednoho ze zemských jazyků, zdůrazňoval pak potřebu vědět, jaké jsou autentické názory českých Němců ("vysoký úředník, který znaje oba jazyky, může si sám učiniti názor o snahách obou národů, je vždycky lépe na tom, než musí-li o jednom národu – neznaje jeho jazyka, informovati se mozkem podřízeného úředníka neb překladatele"). Obecně však soudil, že "znalost cizího jazyka, poznání přímé toho, co jiný národ koná, jen povzbuzuje k tomu, abych ve vlastním národě ho předstihl, snímá šupiny s očí, chrání před nadceňováním sebe a podceňováním jiných".

Z korespondence vyplývá cíl snah Aloise Rašína v případě vzdělání, a to bylo jednak uplatnění se jeho dětí v budoucím životě a jednak aby byly platnými příslušníky národa a pracovaly v jeho prospěch a hospodářské a kulturní pozdvižení. Jeho soukromá korespondence tak potvrzuje pravdivost i slov z jeho veřejných vystoupení, v nichž vždy zájem národa a vlasti kladl nad svůj osobní.

Několik z jeho myšlenek:

"… znalost cizího jazyka, poznání přímé toho, co jiný národ koná, jen povzbuzuje k tomu, abych ve vlastním národě ho předstihl, snímá šupiny s očí, chrání před nadceňováním sebe a podceňováním jiných … "

"… rozdíl mezi životní logikou lidí s humanistickým vzděláním a matematickou přímočarostí logiky reálně (tj. na reálkách) vzdělaných ..."

"… bude-li jednostranně pěstovat jen jeden obor, bude z něho tupý, neživotný "odborník", které znám dobře jako jurista, jako lidi, kteří myslí, že vrcholem dokonalosti jest neznati nic jiného než paragrafy …"