František Palacký a naše měna

Vedle Jana Žižky z Trocnova a Jana Amose Komenského náleží mezi nejvíce zobrazované osobnosti na českých a československých papírových platidlech také Otec národa, František Palacký, od jehož úmrtí uplynulo 26. května sto padesát let. Prvním platidlem, na němž se objevil, byla ještě rakousko-uherská tisícikoruna, jež byla označena kolkem s jeho portrétem (1 000 K 1902). Ve 30. letech mu pak byla věnována tisícikorunová bankovka (1 000 Kč 1934) a i dnes zdobí nominál o stejné hodnotě (1 000 Kč 1993). Jméno Františka Palackého se však v písemnostech spravovaných Archivem České národní banky objevuje i mimo oblast přípravy československých a českých platidel.

V roce 1869 zahájila svou činnost Živnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze, která se posléze stala nejvýznamnějším českým peněžním ústavem. Hned od počátku byla vnímána jako instituce, která měla podpořit české hospodářské úsilí reprezentované českými občanskými záložnami. Pro tehdejší vlastence bylo téměř povinností otevřít si u takové instituce svůj bankovní účet. Jak dokládají dochované účetní knihy Živnostenské banky, učinil tak i František Palacký dne 9. července 1869, kdy na něj uložil 700 zlatých. V průběhu následujících dvou let vložené prostředky navýšil až na 1 803,71 zlatých, které měl ale úročeny odlišně, část na 5 1/2 % a část na 6 %. Svůj účet uzavřel o další dva roky později, kdy se rozhodl své prostředky zhodnotit, resp. dnešním jazykem investovat, prostřednictvím dluhopisů města Prahy.

Není bez zajímavosti, že zatímco v dnešní době má každý bankovní účet své přesně dané číslo, jež doplňuje kód banky, v době Františka Palackého si peněžní ústavy vystačily jen s prostým označením účtu jménem klienta. Jednotlivé účty klientů se vedly v úvěrních knihách, tzv. saldokontech. V nich se úředníci orientovali na základě vyhotovených seznamů s čísly listů, folií. Ve vůbec první knize saldokont měl František Palacký vyhrazenu část folia č. 15. Pod tímto číslem pak figuroval i v bilanci banky. Nejen účet Františka Palackého, ale i nejstarší účetní knihy Živnostenské banky představují jeden z téměř neznámých, ale o to cennějších pokladů Archivu České národní banky.