Láska v bance

Chod peněžních ústavů si není možné představit bez lidí, kteří jsou v nich zaměstnáni. Jejich pracovní, ale nezřídka i soukromé životy, rekapitulují osobní spisy, které se dodnes dochovaly v Archivu ČNB. Jedná se o jeden z jeho málo známých pokladů, který čeká na rozsáhlejší, zejména genealogické, využití.

V osobních spisech se ukrývají lidské osudy dnes již neznámých aktérů bankovního světa. Mimo jiné v nich lze objevit i příběhy lásky, které se zrodily přímo na půdě peněžního ústavu. Jeden z nich vám u příležitosti svátku svatého Valentýna představujeme.

Před více než sto lety začaly v bankách pracovat ženy. K první generaci bankovních úřednic patřila i ústřední postava našeho příběhu – Pavla Patočková, dcera obchodníka z Kostelce nad Černými lesy. Do vídeňské filiálky Živnostenské banky nastoupila během války v roce 1916 v pouhých 16 letech. Po válce přešla do centrály banky v Praze. Podobně jako více než polovina tehdy zaměstnaných žen v Živnostenské bance se zde i ona seznámila se svým budoucím manželem Františkem Ptáčkem, synem ovdovělé obchodnice s ovocem na Ovocném trhu.

Pro dnešního čtenáře může být překvapivé, že svůj plánovaný vstup do manželství museli dle služebního řádu ohlásit vedení banky a získat k němu povolení. To se udělovalo pouze úředníkům, kteří byli dostatečně finančně zajištění. František, který již v bance pracoval jedenáct let a navíc jako vedoucí spisovny měl plat splňující stanovenou podmínku, tak povolení obdržel téměř okamžitě.

Pro Pavlu však znamenala láska zpečetěná sňatkem zásadní zlom. Se vstupem do manželství totiž musela Živnostenskou banku dobrovolně opustit, neboť provdané ženy v ní tehdy nesměly pracovat.

Podle dokumentů v osobním spise se jejich svatba uskutečnila 14. července 1924 v Kostelci nad Černými lesy a do roka se novomanželům narodila první ze tří dcer.

Jak ukazují dokumenty Archivu ČNB, za posledních sto let se v bankovních pravidlech změnilo mnohé, avšak stejně jako tehdy, tak i dnes se v osobních spisech mohou skrývat příběhy lásky.