Bankovky se symboly lásky a přátelství

Pro svátek svatého Valentýna není snad nic typičtějšího než psaníčko, vyznání lásky, tzv. valentýnka, nejčastěji ve tvaru srdce nebo jím zdobená. Je to právě motiv srdce, co pro nás symbolizuje lásku a přátelství. A tento symbol byl natolik významným pro řadu autorů našich českých a československých papírových platidel, že jej zakomponovali i do svých návrhů. Znáte některé z nich?

Již první československé státovky, které byly uvedeny do oběhu v roce 1919 a jejichž autorem byl Alfons Mucha, nesly symbol srdce. Na rubové straně desetikoruny a lícní straně stokoruny je umístil mezi dvě dívčí, resp. ženské hlavy. Do jejich středu pak vepsal nominální hodnotu bankovky. Ztvárnil je přitom, jak bylo pro Muchu typické, v podobě, kdy je prorůstá a dotváří rostlinný ornament. To vycházelo z jím často užívané slovanské symboliky a zároveň i ornamentality, jež se nacházela v české lidové tvorbě, např. na ozdobných výšivkách, krajkách, interiérovém vybavení či vnější výzdobě budov.

Jen o rok později byl pro lícní stranu státovky v hodnotě 100 Kč použit plakát, jejž Alfons Mucha dříve vytvořil pro pojišťovnu Slavia. V jeho středu sedící ženskou postavu ztělesňující Slovany, tedy Slávii, doplňují drobná srdce opět odkazující na slovanskou symboliku, resp. lásku.

O padesátikoruně z roku 1929, která byla první bankovkou již zcela vytvořenou v Tiskárně bankovek Národní banky Československé, se nezřídka tvrdí, že obsahuje řadu skrytých zednářských symbolů. Pokud odhlédneme od této teorie, pak hned na první pohled jsou zřejmé motivy inspirované lidovou kulturou, zejména ornamentálně vyvedená srdce na lícní i rubové straně. Zatímco dosud však srdce bylo na papírových platidlech vzniklých štětcem Alfonse Muchy do značné míry jen v pozadí, na rubu padesátikoruny se naopak stalo ústředním motivem. Mladá žena v kroji zdvíhá srdce, z něhož vyrůstá snítka se čtyřmi lipovými listy představujícími lípu, tedy český národní strom. Aby nikdo nezůstal na pochybách, že se skutečně jedná o klíčový motiv, je kolem něho umístěn kruh tvořený drobnými hvězdami.

V případě dalších československých bankovek je již hledání srdcového motivu mnohem složitější. Navíc je nutné od něho odlišit velmi podobný motiv - lístek lípy srdčité. Vodítkem je pouze řapík, jenž se objevuje v případě listu. Jasně odlišitelný symbol srdce tak můžeme nalézt například na rubu pětikorunové státovky z roku 1938, a to jak v podtisku, tak v mikrotextu. Srdce zapojené do folklorního rostlinného motivu se pak nachází i  na rubu dvacetikorunové bankovky vydané v roce 1945 v rámci měnové reformy. Obdobné ztvárnění je i na nevydané bankovce s nominální hodnotou 500 Kčs. Ta se však s ohledem na provedení peněžní reformy v roce 1953 již nedostala do oběhu.

Srdce se opět na našich, nyní však již českých, bankovkách objevilo až v roce 1993. Jednalo se o padesátikorunu se svatou Anežkou Českou, jejímž autorem, tak jako i dalších českých bankovek, byl Oldřich Kulhánek. Na rozdíl od dřívějších je však toto srdce zobrazeno v planoucí podobě, jež má symbolizovat milosrdenství a sebeobětování. V jeho středu se pak nalézá slza, jejíž podoba se však z původního kruhového tvaru (na bankovce z roku 1993) změnila do podoby kapky (bankovky všech vzorů od roku 1994). Od roku 1994 byl navíc na kuponu umístěn grafický symbol - opět stylizované srdce. Bankovka je však již od roku 2011 neplatná.

Pokud byste však i nadále byli na pochybách, že na vás z našich bankovek může skutečně dýchnout láska, pak si podrobně prohlédněte rub stokorunové bankovky z roku 1931. Ztvárnění tohoto citu párem hrdliček musí přesvědčit i ty největší odpůrce valentinské tradice, aby 14. února ozdobili tímto motivem zprávu pro svou nejdražší či svého nejdražšího.

Všechny výše zmíněné bankovky si můžete prohlédnout zde.

Za tým Návštěvnického centra hlavní archivář ČNB Jakub Kunert