Vklady hrdinů druhého odboje

Pouhý rok po podepsání příměří v Compiegne 11. listopadu 1918 se tento den začal připomínat jako Den veteránů. Připomínky válečných událostí lze nalézt také v Archivu ČNB. Jedním z málo známých, ale o to cennějších archivních fondů spjatých s II. světovou válkou a bojem za svobodu je Spořitelna československých vojsk zahraničních.

Tak jako v době I. světové války i v té druhé se objevila otázka, co mají vojáci dělat se svými finančními prostředky, které si uspoří ze svého žoldu a zároveň co se s těmito penězi stane, pokud položí svůj život v boji. Proto podle vzoru někdejší Spořitelny československých vojsk na Rusi, z níž později vznikla Banka československých legií, se 14. září 1940 ustavila brigádním rozkazem č. 31 ve stanu tábora československé samostatné brigády v parku Cholmondeley v Cheshiru v Anglii Spořitelna československých vojsk zahraničních. Pozdější divizní generál Bedřich Neumann vzpomínal: "Podnětem k založení spořitelny mi bylo, když jsem viděl, že značná část žoldu a služného vojen. osob mizela v anglických hospodách." Její vznik jen o rok později odsouhlasila i československá vláda a definitivně její založení potvrdil i dekret prezidenta republiky Edvarda Beneše z 23. dubna 1941. Zároveň se vláda zaručila i za vklady, když na ně poskytla státní garanci. Nejvyšší státní představitelé, jako byl prezident Edvard Beneš včetně manželky Hany a další členové vlády, se stali nejen vkladateli, ale také se ujali propagace spoření.

Zakladatelé spořitelny zprvu v pravidelných intervalech objížděli jednotlivé útvary a posléze si u nich, když odešly do bojových operací, spořitelna vytvořila vlastní sběrny vkladů. Později se uvažovalo ještě o zřízení jejích poboček na Blízkém východě a v SSSR, ale nakonec se zformovala jen samostatná spořitelna Včelka se sídlem v Jeruzalémě, kterou Spořitelna československých vojsk zahraničních převzala v roce 1944. Spořitelna v Anglii podstatně rozšířila svou činnost v roce 1943, když začala sbírat i vklady od československých letců a krajanů, kteří bydleli ve Velké Británii.

Spořitelna československých vojsk zahraničních se od května 1945 začala připravovat na návrat do vlasti, a proto si vytvořila tzv. Likvidační sběrnu. Ta působila až do konce roku 1945, kdy ji spolu se všemi vklady převzala obnovená Legiobanka, někdejší peněžní ústav československých legionářů.

Dochovaný archivní fond nabízí možnost nahlédnout do hospodaření nejen jednotlivých vojáků, ať již řadových či těch ve velících pozicích, ale i exilových politiků a úředníků, kteří si u této spořitelny zřídili svůj účet. Jednotlivé účty, o nichž vydávají svědectví účetní knihy, odkrývají nejen finanční prostředky, které si každý z nich uspořil, ale i jména osob, jimž měly být úspory odeslány v případě, že by se nevrátili z nebezpečné bojové operace.